Vibria jsou gramnegativní fakultativně anaerobní bakterie tvaru zakřivené tyčky. Mezi tzv. necholerová vibria se řadí všechna vibria kromě toxin produkujících Vibrio cholerae sérotypů O1 a O139 vyvolávajících klasickou choleru. K nejběžnějším druhům způsobujícím lidská onemocnění patří Vibrio parahaemolyticus, V. vulnificus a V. alginolyticus.

Necholerová vibria se přirozeně hojně vyskytují ve slaných a brakických vodách teplejších oblastí, ale i ve vodách mírného pásma. V Evropě byla necholerová vibria prokázána ve vodách Středozemního, Baltského i Severního moře a byla detekována také v povrchových vodách – jezerech, rybnících a řekách. 

Většina lidí se jimi nakazí konzumací kontaminovaných potravin (syrových nebo nedostatečně uvařených mořských plodů, zejména ústřic) nebo vody. Vzniká průjmové onemocnění, někdy označované jako vibrióza, které se projevuje gastroenteritidou - zejména vodnatým průjmem, křečemi v břiše, zvracením či nauzeou, zimnicí a horečkou. Symptomy se obvykle objevují do 24 hod po ingesci patogenního agens a trvají do tří dnů.

Extraintestinálně mohou vibria u lidí vyvolat otitidy a ranné infekce, jsou-li na kůži při kontaktu s kontaminovanou vodou přítomny otevřené léze. Závažný průběh onemocnění až obraz sepse může nastat u jedinců s oslabeným imunitním systémem, lidí s chronickým onemocněním jater, při užívání antacid. 

Prevencí alimentárního onemocnění vyvolaného vibrii je důkladné tepelné zpracování potravin, zejména mořských plodů a ryb. Lidé s otevřenými ranami, imunosuprimovaní a starší jedinci by se měli vyhnout koupání v brakické a mořské vodě. 

Na infekci vibrii by se mělo myslet v rámci diferenciální diagnostiky gastrointestinálních a ranných infekcí, zejména při pozitivní anamnéze konzumace mořských plodů a ryb nebo po kontaktu nezhojených kožních lézí (včetně škrábanců) s mořskou a povrchovou vodou při koupání. V této souvislosti je vhodné na žádance k vyšetření uvádět také (cestovatelskou) anamnézu. 


Zdroj:

Špačková, M. a kol.: Necholerová vibria – výskyt nejen v Evropě v posledních letech. Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 70, 2021, č. 2, s. 131-138.
www.szú.cz