V České republice nebyl v letech 2017-2021 zaznamenán žádný případ. K listopadu 2022 bylo hlášeno 5 případů záškrtu. Jednalo se převážně o kožní formy, které převažují i v zemích EU, pouze jeden případ byla respirační difterie. Původci onemocnění jsou lidský patogen Corynebacterium diphteriae a primárně zvířecí druhy Corynebacterium ulcerans a Corynebacterium pseudotuberculosis. Záškrt vzniká pouze v případě, že kmen produkuje difterický toxin.
Záškrt může mít různé klinické formy a při včasném záchytu bývá dobře léčitelný antibiotiky. Faryngeální forma onemocnění je nejčastější a začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Na tonsilách se tvoří žlutavé povlaky (pablány), které jsou pevně přichyceny ke spodině. Onemocnění v tomto stadiu je ještě benigní a rychle reaguje na podání antibiotik. Maligní forma vzniká, pokud není nemocná osoba léčena. Během 2 až 3 dnů dochází k vytvoření šedých pablán, které se mohou šířit dál do dýchacích cest, objevuje se dyspnoe až obturace dýchacích cest, dech nemocného má charakteristický nasládlý zápach. Toxin způsobuje nekrózu buněk, jsou patrné zelené až černé nekrotické skvrny. Důsledkem zvýšené produkce toxinu a jeho vstřebávání dochází ke zhoršení celkových příznaků, např. vysoká teplota, cervikální lymfadenopatie deformující krk (collum caesari), porucha polykání (spojenou často s parézou měkkého patra). Pokud se bakteriální toxiny dostanou do krevního oběhu, může dojít k myokarditidě, neuropatii, selhání ledvin (tubulární nekróza ledvin) až k úmrtí, systémová toxicita se vyskytuje u 8 % všech pacientů s diftérií. Laryngeální forma záškrtu bývala dříve obávaným onemocněním u kojenců a malých dětí. Začínala sípáním a štěkavým kašlem (tzv. difterický krup), stridorem a pokračovala šířením pablán do dolních dýchacích cest. Spolu s velkými otoky docházelo pak i k zadušení nemocného. Nosní forma infekce má mírnější průběh a projevuje se krvavou nebo hnisavou sekrecí a pablánami na nosní sliznici. Tato forma je riziková hlavně z důvodů vysoké kontagiozity a možnosti nakažení osob v okolí nemocného. Kožní (ranná) forma záškrtu se většinou projevuje nebolestivými otoky a nehojícími se kožními ulceracemi, které mohou být také pokryté šedavými pablánami, jen výjimečně se vyskytují projevy toxického poškození. Vzhled může být různý, onemocnění často předchází poranění či jiné onemocnění kůže. Kožní záškrt se obvykle objevuje na exponovaných končetinách, zejména na nohou. Kožní léze mají nejdříve vzhled vezikul, ze kterých se rychle tvoří malé, jasně ohraničené a někdy mnohočetné vředy, které se obtížně odlišují od impetiga.
Vyšetřují se výtěry z krku, nosohltanu, z nosu, ucha, stěry z kůže, z ran (např. nehojící se chronický vřed/infekce kůže) nebo jiných míst, případně stěr z pablán. Vzorky by měly být odebrány před nasazením antibiotické terapie. Součástí bakteriologického vyšetření je určení produkce toxinu vykultivovaného kmene, který je pro diagnózu záškrtu zásadní.
V případě podezření na respirační záškrt je potřeba zahájit ihned terapii difterickým antitoxinem (DAT) a antibiotiky, nečeká se na vyšetření vzorků. DAT by měl být podán bez prodlení u pacientů se suspektní nebo potvrzenou respirační formou záškrtu, zřídka se podává u difterických kožních infekcí. Pokud je onemocnění zaznamenáno ve fázi maligní difterie, je potřeba podat urychleně DAT, tj. koňské antidifterické sérum, protože jeho účinek je rychlejší než u antibiotik; onemocnění je vyvolané působením toxinu, proto sérum, které toxin inaktivuje, působí rychleji. DAT se podává v kombinaci s ATB terapií. Z ATB se podává penicilin v běžných dávkách, u závažnějších průběhů se podávají bakteriostatická antibiotika v kombinaci s proteininhibujícími antibiotiky (z linkosamidů například klindamycin). Po 48 hodinách od zahájení antibiotické terapie není pacient se záškrtem již obvykle nakažlivý. K sanaci bacilonosičů jsou výhodné makrolidy.
Výsledky mezinárodní séroprevalenční studie v 18 evropských zemích u osob ve věku 40-49 a 50-59 let ukázaly významný nedostatek protilátek proti záškrtu v dospělé populaci. Ve většině hodnocených zemí jde o následek poklesu postvakcinační imunity, což prokázaly i sérologické přehledy v ČR. Záškrt nabývá na významu kvůli rostoucímu individuálnímu cestování a nárůstu hromadných relokací uprchlíků, žadatelů o azyl a přistěhovalců ze zemí, kde je záškrt stále endemický. Import v kombinaci s rostoucí váhavostí ohledně očkování v neendemických zemích, časté cestování do endemických zemí a vyvanutí imunity u očkované populace vede k tomu, že se záškrt znovu objevuje, a i v budoucnu je třeba s tímto onemocněním počítat v ČR na úrovni všech dotčených odborností.
Zpracovala: MUDr. Kateřina Wezdenková